Císařův pekař – Pekařův císař
Císařův pekař – Pekařův císař | |
---|---|
Jeden z kostýmů k filmu | |
Základní informace | |
Původní název | Císařův pekař – Pekařův císař |
Země původu | Československo Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 86 a 69 min. nebo 108 min. |
Žánry | filmová komedie historický film film o středověku |
Námět | Jan Werich, Jiří Brdečka |
Scénář | Jan Werich, Jiří Brdečka, Martin Frič |
Režie | Martin Frič |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Jan Werich, Jiří Plachý, Zdeněk Štěpánek, Bohuš Záhorský, František Filipovský, Marie Vášová, Nataša Gollová, František Černý |
Hudba | Julius Kalaš |
Kamera | Jan Stallich |
Střih | Jan Kohout |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1951 |
Produkční společnost | Československý státní film |
Distribuce | ČSR, Československý státní film Praha |
Císařův pekař – Pekařův císař na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Císařův pekař – Pekařův císař je dvoudílná česká historická komedie režiséra Martina Friče, natočená v roce 1951. Původně film natáčel režisér Jiří Krejčík, po jeho neshodách s Janem Werichem režii brzy převzal Martin Frič.
Kromě dvoudílné verze byla z jiných klapek vytvořena i exportní jednodílná verze v délce 108 minut pod názvem Císařův pekař. V této verzi chyběly nejvíce ideologicky zaměřené pasáže (např. písně). Exportní využití filmu bylo také hlavním důvodem, proč byl film natáčen barevně.
Děj
Hlavním hrdinou je pekař Matěj (Jan Werich) a císař Rudolf II. (opět Jan Werich), který je bohatým mecenášem pavěd všeho druhu, zvláště alchymie. Podaří se mu najít Golema, bájného hliněného obra, ale neumí jej oživit a stát se tak pánem světa. Pekař Matěj je pro svůj zdravý selský rozum, spravedlnost a dobrotu nejprve uvržen do vězení, pak ale uprchne a díky podobnosti s císařem si s ním vymění roli a nakonec využije Golema k pečení rohlíků pro chudé.
Obsazení
Jan Werich | Rudolf II. / pekař Matěj Kotrba |
Marie Vášová | hraběnka Stradová |
Nataša Gollová | Kateřina |
Bohuš Záhorský | komoří Lang |
Jiří Plachý | magistr Kelley |
Zdeněk Štěpánek | maršál Russworm |
František Filipovský | astrolog |
František Černý | Scotta |
Václav Trégl | císařův sluha |
Vladimír Leraus | uherský vyslanec |
Miloš Nedbal | lékař |
Bohuš Hradil | Tycho Brahe |
Lubomír Lipský | alchymista |
Josef Kemr | alchymista |
Miloš Kopecký | alchymista |
Jan Stanislav Kolár | alchymista |
Theodor Pištěk | purkmistr |
Bohumil Bezouška | malíř Van Aachen |
Felix le Breux | člen delegace |
Otto Motyčka | písař |
Tvůrci
- Námét: Jan Werich, Jiří Brdečka
- Scénář: Jan Werich, Martin Frič, Jiří Brdečka
- Kamera: Jan Stallich
- Stavby: Jan Zázvorka
- Asistent: Boris Mohavec
- Výprava: Valdimír Mácha, Vladimír Slepička
- Hudba: Julius Kalaš
- Hraje: Filmový Symfonický Orchestr
- Řídí: Milivoj Uzelac
- Píseň Ten dělá to a ten zas tohle: Zdeněk Petr a Jan Werich
- Návrhy kostýmů: Jiří Trnka, Vladimír Synek
- Masky: Gustav Hrdlička
- Kostýmy: Bohumil Sochor
- Zvuk: František Černý
- Střih: Jan Kohout
- Script: Marie Moravcová
- Asistent zvuku: Václav Janoušek
- II. kameraman: Bohumil Hába
- Asistent režie: Rudolf Jaroš
- Asistent výroby: Jaroslav Vlk
- Vrchní osvětlovač: Josef Pražák
- Vedouci výroby: Ladislav Terš
- Vedoucí štábu: Rudolf Hájek
- Choreografie: Luboš Ogoun, Jiřina Kottová
- Návrh golema: Jaroslav Horejc
- Hrají: Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý, Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý, Václav Trégl
- Dále hrají: V. Leraus, M. Nedbal, B. Hradil, F. Holar, V. Řepa, L. Lipský, T. Pištěk, B. Bezouška, F. LeBreux, J. Kemr, F. Mrázek, J. Hlinomaz, O. Motyčka, M. Svoboda a jiní
- Kolektiv spolupracovníků: M. Balíková, K. Marešová, Vl. Černý, J. Fifková, V. Hojda, Ft. Kauler, M. Koulová, Z. Maršálek, J. Müllerová, V. Novontá, V. Oberreiter, Fr. Počta, E. Strnadová, A. Treybal, R. Weber
- Režie: Martin Frič
- Vyrobily: Státní filmové ateliery a laboratoře v Praze
Produkce
Inspirací pro scénář filmu je divadelní hra Golem, kterou Jan Werich a Jiří Voskovec uvedli v listopadu 1931 v Osvobozeném divadle. Velmi úspěšná hra se dočkala 186 repríz a v hlavních rolích se představili Miloš Nedbal (Rudolf II.), Hana Vítová (Sirael) nebo Bohuš Záhorský (komoří Lang). Voskovec s Werichem připravili rovněž filmový scénář, který nabídli francouzskému režisérovi Julienu Duvivierovi. Ten ovšem nechtěl pojmout příběh o Golemovi jako komedii a tak scénář s pomocí scenáristy André-Paula Antoina přepsali do horrorového dramatu. Francouzský film Golem, který se natáčel v Praze, měl premiéru v roce 1936.[1]
K záměru připravit filmovou verzi se Jan Werich vrátil v roce 1949, tedy v době, kdy Voskovec již emigroval do USA. Nový scénář mu pomohl dokončit Jiří Brdečka. Post režiséra získal Jiří Krejčík. Během příprav byl rovněž osloven Jiří Trnka, aby připravil návrhy kostýmů a dekorací. Šaty byly ušity na zakázku v textilce ve Varnsdorfu a z muzeí a galerií byla vypůjčena řada uměleckých předmětů.[1] Autorem hliněné verze Golema, která byla na svou dobu originálním pojetím této mytické postavy, byl sochař Jaroslav Horejc. Na natočení filmu bylo zprvu vyčleněno 27 milionů korun a kvůli záměru s exportem filmu na zahraniční trhy byl filmařům poskytnut také barevný film.[2]
Krátce po začátku natáčení se rozhořel spor mezi režisérem Krejčíkem a hlavním představitelem Janem Werichem. Spor vyústil v odchod režiséra Krejčíka, který byl rychle nahrazen režisérem Martinem Fričem. S výměnou režiséra přišla i rozsáhlá výměna herců. V roli magistra Kelleyho nahradil Jiří Plachý starší Karla Högera, roli Scotty získal namísto Saši Rašilova František Černý, roli maršála Rusworma odmítl Jan Pivec a nahradil ho Zdeněk Štěpánek, Sirael si nakonec místo Ireny Kačírkové zahrála Nataša Gollová, kterou tím Werich a Frič vyvedli z poválečné filmařské klatby. Do přeobsazení výrazně mluvil právě Werich, který do rolí navrhoval své bývalé kolegy z Osvobozeného divadla. Přeobsazení a nutnost přetáček znamenalo navýšení výdajů o dalších až 10 milionů korun.[2]
Uvedení ve světě
Po natočení byly sestříhány dvě verze – dvoudílný film, který byl v československých kinech nasazen jako dvojprogram za dvojnásobné vstupné, a dále zkrácená jednodílná verze, která byla zprvu určena na vývoz a proto z ní byly vystřiženy nejvíce ideologické scény (například píseň Ten dělá to a ten zas tohle).[2] Premiéra filmu se v Praze konala 28. prosince 1951. V roce 1953 byl film uveden v NDR a Itálii, další rok ve Švédsku a v roce 1955 ve Finsku, Francii, USA, Belgii a Argentině. V USA nesl název The Emperor and the Golem. Dále měl premiéru také v Dánsku, Rakousku, Polsku, Maďarsku, Holandsku, SRN, Velké Británii, Norsku, Islandu, Austrálii, SSSR, Bulharsku, Rumunsku, Indii, Libanonu, Turecku, Pákistánu, Mongolsku, Kolumbii, Venezuele, Paraguayi a Uruguayi.[2][1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c V+W chtěli natočit Golema. Místo něho přišel Pekařův císař - i dnes na Primu Archivováno 28. 12. 2016 na Wayback Machine., iprima.cz
- ↑ a b c d Werichův pekař a císař: Agitka, legenda, historie - ale hlavně sranda, ceskatelevize.cz, 4. 1. 2012
Externí odkazy
- Dílo Císařův pekař a pekařův císař ve Wikicitátech
- Císařův pekař – Pekařův císař ve Filmovém přehledu
- Císařův pekař – Pekařův císař v Česko-Slovenské filmové databázi
- Císařův pekař – Pekařův císař v Internet Movie Database (anglicky)
- Neviditelný pes o filmu Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
Filmy režírované Martinem Fričem | |
---|---|
20. léta | Páter Vojtěch (1928) • Varhaník u sv. Víta (1929) • Chudá holka (1929) |
30. léta | Osudy dobrého vojáka Švejka (1930) • Udavač (1931) • To neznáte Hadimršku (1931; německá verze: Unter Geschäftsaufsicht) • On a jeho sestra (1931; německá verze: Er und seine Schwester) • Dobrý voják Švejk (1931) • Sestra Angelika (1932) • Maska (1932) • Kantor Ideál (1932) • Anton Špelec, ostrostřelec (1932) • Život je pes (1933) • U snědeného krámu (1933) • S vyloučením veřejnosti (1933) • Revizor (1933) • Pobočník Jeho Výsosti (1933; německá verze: Der Adjutant seiner Hoheit) • Dvanáct křesel (1933) • Poslední muž (1934) • Posel míru (1934) • Mazlíček (1934) • Hej rup! (1934) • Jedenácté přikázání (1935) • Jánošík (1935) • Hrdina jedné noci (1935; německá verze: Held einer Nacht) • Ať žije nebožtík (1935) • Ulička v ráji (1936) • Švadlenka (1936) • Páter Vojtěch (1936) • Černobílá rapsodie (1936) • Tři vejce do skla (1937) • Svět patří nám (1937) • Mravnost nade vše (1937) • Lidé na kře (1937) • Hordubalové (1937) • Advokátka Věra (1937) • Škola základ života (1938) • Krok do tmy (1938) • Muž z neznáma (1939) • Kristian (1939) • Jiný vzduch (1939) • Eva tropí hlouposti (1939) • Cesta do hlubin študákovy duše (1939) |
40. léta | Muzikantská Liduška (1940) • Katakomby (1940) • Druhá směna (1940) • Baron Prášil (1940) • Těžký život dobrodruha (1941) • Tetička (1941) • Roztomilý člověk (1941) • Hotel Modrá hvězda (1941) • Valentin Dobrotivý (1942) • Barbora Hlavsová (1942) • Experiment (1943) • Druhý výstřel (1943) • Z lásky k tobě (1944) • Prstýnek (1944) • Počestné paní pardubické (1944) • Černí myslivci (1945) • 13. revír (1946) • Varúj…! (1946) • Polibek ze stadionu (1947) • Čapkovy povídky (1947) • Návrat domů (1948) • Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1948) • Pětistovka (1949) |
50. léta | Zocelení (1950) • Past (1950) • Bylo to v máji (1950) • Císařův pekař – Pekařův císař (1951) • Tajemství krve (1953) • Psohlavci (1955) • Nechte to na mně (1955) • Zaostřit, prosím! (1956) • Povodeň (1958) • Dnes naposled (1958) • Princezna se zlatou hvězdou (1959) • Dařbuján a Pandrhola (1959) |
60. léta | Bílá spona (1960) • Král Králů (1963) • Hvězda zvaná Pelyněk (1964) • Lidé z maringotek (1966) • Přísně tajné premiéry (1967) • Nejlepší ženská mého života (1968) |