Kritická teplota

Kritická teplota je terminus technicus, který se vyskytuje v různých oblastech chemie a fyziky:

1. Teplota, nad kterou nelze pouhým zvyšováním tlaku dosáhnout kapalného stavu. Při vyšších teplotách se už nevyskytuje kapalina. Mezi kapalinou a plynem zmizí rozhraní a látka se stane stejnorodou (viz kritický bod).
2. Teplota, při které dochází k supravodivému jevu u jednotlivých materiálů. Při této teplotě klesá elektrický odpor (rezistance) materiálu téměř na nulu.
   • V roce 1960 byl materiál s nejvyšší kritickou teplotou slitina niobu a germania (Nb₃Ge) při 23 K (-250 °C).
   • V roce 1986 Georg Bednorz a Alex Müller připravili první keramický supravodič při 35 K = (-238 °C).
   • Nynější^[kdy?] nejvyšší dosažená kritická teplota je 155 K (-118 °C).

Externí odkazy

• Slovníkové heslo kritická teplota ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.