Prosadil se zejména na motýlkářských tratích, jimž v osmdesátých letech vládl. První velkou medaili získal na mistrovství Evropy 1981, kde vyhrál 200 m motýlek. Na mistrovství světa poprvé zvítězil o rok později v Guayaquilu. Na olympiádě v roce 1984 se zařadil k největším postavám her. Snadno vyhrál 200 m volný způsob a poté porazil na 100 m motýlek favorizovaného Američana Pabla Moralese. Sám pak zase překvapivě podlehl na své jinak asi nejoblíbenější trati 200 m motýlek Australanu Johnu Siebenovi. Jednou z nejsledovanějších událostí olympiády se pak stal štafetový závod na 4 × 200 m volným způsobem. I když Gross na svém úseku zaplaval nejlepší čas v historii olympiád, nestačilo německé kvarteto na Američany, kteří si vysloužili přezdívku Grossbusters - krotitelé Grossa. O dva roky později na mistrovství světa 1986 obhájil své dvě zlaté medaile z předchozího šampionátu, dvoustovce motýlkem kraloval i na olympijských hrách 1988. Kariéru ukončil po mistrovství světa v roce 1991.
Mimořádné výkony a ocenění
čtyřikrát překonal světový rekord na 200 m motýlek, jednou na 100 m motýlek, čtyřikrát na 200 m volný způsob
nejlepší světový plavec roku 1983, 1985
sportovec roku v Německé spolkové republice - 1982, 1983, 1984, 1988 (čtyřikrát kromě něj zvítězil jen Boris Becker)
evropský sportovec roku 1983 podle Asociace evropských sportovních novinářů
Profil na stránkách Mezinárodní plavecké síně slávy (anglicky)
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.