Navařování

Navařování je nanášení nového materiálu – návaru – na povrch základního materiálu (substrátu) za použití metod podobných či stejných jako u svařování. Návar je zpravidla i první housenka, kterou začínající svářeč vyrobí.

Použití

Navařování se provádí za účelem zvýšení funkčních požadavků povrchu především strojních zařízení a součástí, např. pro zvýšení odolnosti proti mechanickému opotřebení (abraze, eroze, adheze, kavitace, únavové opotřebení), zvýšení korozivzdornosti nebo jako renovace a opravy opotřebovaných součástí.^[1] Běžné užití navařování lze nalézt i v železničním stavitelství pro opravy temen kolejnic městských drah.

Metody pro navařování

Metody navařování jsou principiálně shodné s technologiemi svařování. Cílem je roztavit a uložit přídavný materiál jako návar na podklad – substrát.

Běžně používané metody navařování jsou

• plamen
• elektrický oblouk
  • obalená elektroda
  • MIG/MAG
  • pod tavidlem drátovou nebo páskovou elektrodou
  • plazma
• laser
• hybridní – za použití laseru a obloukového svařování MIG/MAG

Odkazy

Reference

Související články

• svařování

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu navařování na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.