Navařování

Návar na kotlové trubce

Navařování je nanášení nového materiálu – návaru – na povrch základního materiálu (substrátu) za použití metod podobných či stejných jako u svařování. Návar je zpravidla i první housenka, kterou začínající svářeč vyrobí.

Použití

Navařování se provádí za účelem zvýšení funkčních požadavků povrchu především strojních zařízení a součástí, např. pro zvýšení odolnosti proti mechanickému opotřebení (abraze, eroze, adheze, kavitace, únavové opotřebení), zvýšení korozivzdornosti nebo jako renovace a opravy opotřebovaných součástí.[1] Běžné užití navařování lze nalézt i v železničním stavitelství pro opravy temen kolejnic městských drah.

Metody pro navařování

Metody navařování jsou principiálně shodné s technologiemi svařování. Cílem je roztavit a uložit přídavný materiál jako návar na podklad – substrát.

Běžně používané metody navařování jsou
  • plamen
  • elektrický oblouk
    • obalená elektroda
    • MIG/MAG
    • pod tavidlem drátovou nebo páskovou elektrodou
    • plazma
  • laser
  • hybridní – za použití laseru a obloukového svařování MIG/MAG

Odkazy

Reference

  1. Výroba a aplikované inženýrství ve svařování. Kolektiv autorů, recenzent Oldřich Ambrož. 1. vyd. Ostrava: Česká svářečská společnost ANB, ZEROSS - svářečské nakladatelství, 2000. 213 s. ISBN 80-85771-72-1. S. 194–197. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu navařování na Wikimedia Commons
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech