Parní kotel

Nýtovaný parní kotel pro stacionární parní stroj v textilním muzeu Bocholt.

Parní kotel je uzavřená nádoba (kotel) určená k vyvíjení vodní páry. Obyčejně je vyroben z oceli; jeho díly bývaly spojovány nýtováním, od kterého se po odpovídajícím zdokonalení technologie přešlo ke svařování.

Slouží obvykle jako zdroj páry pro parní stroj, parní turbínu nebo pro vytápění. I poté, co přestaly být parní lokomotivy a ve vodní dopravě parníky nosnými dopravními prostředky a kdy se v přenosu tepla k vytápění s cílem snížení ztrát přechází k vytápění teplovodnímu, je parní kotel jakožto základní část tepelné elektrárny stále využívaným a technicky zdokonalovaným zařízením.

Části a pomocná zařízení parního kotle

Dělení kotlů

  • Podle tvaru
  • Podle pracovního přetlaku
    • Nízkotlaký (pro tlaky do 0,05 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
    • Středotlaký (pro tlaky nad 0,05 až 1,6 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
    • Vysokotlaký (pro tlaky nad 1,6 až 16 MPa včetně, podle ČSN 07 0000)
    • Velmi vysokotlaký (pro tlaky nad 16 MPa (až 22,1 MPa) podle ČSN 07 0000)
    • Nadkritický - kotel produkující páru o nadkritickém tlaku (pro tlaky vyšší než 22,1 MPa)
  • Podle umístění
    • Stabilní
    • Mobilní
      • Lokomobilní
      • Lokomotivní
      • Lodní
  • Podle paliva

Poznámky:

  • V počátcích vývoje kotlů převažovaly kotle válcové, které byly výrobně jednodušší.
  • Druh paliva (zvlášť jeho výhřevnost) má vliv na tvar a velikost spalovacího prostoru kotle (topeniště).

Odkazy

Literatura

  • PELCÁK, Jan. Parní kotle. 2. vyd. Praha: Josef Hokr, 1944. 277 s. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech