Stanné právo

Vyhlášení stanného práva v Brně v prosinci 1920 navazující na generální stávku

Stanné právo je mimořádné opatření státní moci v oblasti trestního práva, kdy se ve výjimečných případech (válka, občanské nepokoje nebo živelní pohroma) omezí některá občanská práva s cílem odstrašit od páchání některých zločinů, které jsou za dané situace vysoce společensky nebezpečné a které se ve významné míře rozmáhají. Tohoto odstrašujícího účinku se dosahuje urychleným a zjednodušeným procesem trestního řízení a výrazně zpřísněnými tresty, zpravidla trestem smrti. Řízení provádí stanný soud.

V dřívějším významu šlo o procesní důsledek nedostavení se k soudu, spočívající v automatickém prohrání pře. Po zahájení soudu byla totiž každá strana sporu dotazována, zda „stojí na svém právu“, tedy zda je přítomna; po třetím marném vyvolání spor prohrála.[1] Novější význam však patrně vznikl vlivem německého termínu Standrecht, tj. „právo vykonané na místě“.[2]

Stannými soudy byly dříve krajské soudy, na jejichž území bylo stanné právo vyhlášeno.[3] V Česku bylo stanné právo vyhlášeno např. 14. srpna 1917 v Plzni, kvůli pouličním nepokojům z hladu asi 3 měsíce po Bolevecké katastrofě (zrušeno za 14 dnů), v roce 1938 během národnostních nepokojů v převážně německy mluvících regionech, či po příchodu Reinharda Heydricha do protektorátu od 28. září 1941 do 20. ledna 1942[4] a znovu po atentátu na něj ve dnech 27. května – 3. července 1942 (heydrichiády). Na osm hodin také platilo stanné právo v Praze v noci 23./24. srpna 1968.[5] Institut stanného práva byl v Česku definitivně zrušen zákonem č. 178/1990 Sb., kterým byla vypuštěna příslušná část (§ 307–314) trestního řádu (zákona č. 141/1961 Sb.), podle které mj. muselo být celé řízení skončeno nejpozději do 72 hodin od té doby, kdy byl obžalovaný postaven před soud, proti rozsudku nebylo odvolání přípustné a trest smrti měl být vykonán od tří do dvanácti hodin po jeho vyhlášení.

Reference

  1. Karel Malý: Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Linde, 2003, ISBN 80-7201-433-1, str. 119.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník [CDROM]. 1.0. vyd. Voznice: LEDA, 2007. Heslo „stanný“. 
  3. Schelleová, I., Schelle, K. a kol. Soudnictví (historie, současnost a perspektivy). Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-65-3. s. 126.
  4. První stanné právo v protektorátu
  5. Okupace den za dnem, hodinu po hodině Archivováno 26. 2. 2014 na Wayback Machine., Téma: Historie » Události roku 1968. Český rozhlas, 5. 8. 2008

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu stanné právo na Wikimedia Commons
  • Encyklopedické heslo Náhlý soud v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  • Slovníkové heslo stanné právo ve Wikislovníku
  • § 307-314 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) na ZákonyProLidi.cz, stejnopis Sbírky zákonů v PDF na MVČR.cz, základní údaje na PSP.cz.
  • § 102 zákona č. 178/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád na ZákonyProLidi.cz, stejnopis Sbírky zákonů v PDF na MVČR.cz, základní údaje na PSP.cz.
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech