Tupolev Tu-2

Tu-2
Čínský muzejní Tu-2
Čínský muzejní Tu-2
Určenístřední bombardér
VýrobceTupolev
ŠéfkonstruktérAndrej Nikolajevič Tupolev
První let29. ledna 1941
Zařazeno1942
Vyřazenokonec 70. let (ČLR)
Charaktervyřazen
UživatelSovětské letectvo
Letectvo Čínské lidové republiky, Bulharsko, Polské letectvo
Výroba1941-1948
Vyrobeno kusů2 527
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tupolev Tu-2 (vývojové názvy ANT-58 a 103; kód NATO Bat) byl sovětský dvoumotorový střední denní a frontový bombardér (SDB a FB) z období druhé světové války a těsně po ní. Tu-2 byl přizpůsoben požadavkům na vysokorychlostní bombardér nebo střemhlavý bombardér s velkým vnitřním pumovým nákladem a rychlostí podobnou jednomístné stíhačce. Byl navržený jako výzva pro německé stroje Junkers Ju 88, ukázaly se jeho podobné schopnosti a byl vyráběn v torpédových, stíhacích a průzkumných verzích. Tu-2 byl jedním ze zásadních bojových letounů druhé světové války a hrál klíčovou roli v závěrečných ofenzivách Rudé armády.

Vývoj

Severokorejský Tu-2, China Aviation Museum

V lednu roku 1941 byl v konstrukční kanceláři A. N. Tupoleva zkonstruován prototyp rychlého středního bombardéru, který dostal označení Tupolev ANT-58 (ANT – počáteční písmena jména konstruktéra). Jednalo se o velmi zdařilý typ rychlého bombardéru, který se stal jedním z nejlepších svého druhu na bojištích 2. světové války. Stroj byl postupně modernizován, v roce 1941 byly vyrobeny další prototypy ANT-59 s řadovými motory AM-37 a ANT-60 s pokusnými hvězdicovými pohonnými jednotkami AŠ-82. Letoun byl ještě konstrukčně upraven jako ANT-61 a počátkem roku 1942 uveden do sériové výroby jako Tu-2. Vylepšené letouny začaly přicházet do služby na jaře 1944.

V tomto roce vznikl rovněž jeden prototyp pětimístné dálkové bombardovací verze Tu-2D (ANT-62), poháněný dvouhvězdicovými motory Švecov AŠ-82FN s prodlouženým trupem o 0,62 m a ve dvou prototypech vyrobený Tupolev SDB (ANT-63). Tato dvoumístná verze taktického bombardéru zalétaná 20. května 1944 velmi úzce navazovala na původní projekt ANT-58. První prototyp dostal řadové dvanáctiválce Mikulin AM-39 po 1374 kW s výzbrojí dvou pevných kanónů ŠVAK ráže 20 mm, letovod ovládal pohyblivý kulomet UBT ráže 12,7 mm. Druhý prototyp SDB (Skorostnoj Dněvnoj Bombardirovščik) měl výkonnější motory AM-38F po 1470 kW.

V roce 1944 se začalo se stavbou dalšího prototypu, ANT-68 (Tu-10), který přímo vycházel ze sériového Tu-2S. Vznikl na požadavek sovětského letectva, které potřebovalo rychlý střední čtyřmístný bombardovací letoun, schopný vodorovného bombardování z malých i velkých výšek a operací bez stíhacího doprovodu. Specifikace dále požadovala instalaci dvou kapalinou chlazených dvanáctiválců do V typu Mikulin AM-39FNV s výkonem po 1360 kW a zlepšení výhledu pilota i letovoda. První let provedl zalétávací pilot A. D. Pereljot 19. května 1945. Během státních zkoušek ANT-68 havaroval, avšak během následných oprav byly na letounu provedeny četná vylepšení. Jednalo se zejména o zástavbu motorů AM-39FN-2 se vstřikem paliva s čtyřlistými vrtulemi AV-5LV-166B, které nahradily předchozí třílisté. Současně byla zlepšena podélná stabilita zvětšením plochy obou kýlovek. Po celou dobu testů byl prototyp ANT-68 vyzbrojen dvojicí kanónů ŠVAK ráže 20 mm v kořenech křídla a po jednom pohyblivém kulometu ve střelištích.

V letech 1946 a 1947 se sériově vyráběla cvičná varianta UTB-2, vyprojektovaná konstrukční skupinou CAGI a vedená Pavlem Osipovičem Suchým. Letoun byl osazen hospodárnějšími sedmiválcovými pohonnými jednotkami AŠ-21. Zadní část trupu a nosná plocha zůstala beze změn, totožná s Tu-2, rekonstrukce trupu spočívala pouze v přepracování přední části s kabinou pro instruktora a pilotního žáka. Veškerá výzbroj byla demontována, pouze ve hřbetním střelišti VUB-68 byl umístěn kulomet UBT ráže 12,7 mm se zásobou 60 nábojů.

Téma dálkového bombardéru na základě Tu-2 se objevilo ještě jednou v podobě prototypu označeného ANT-65 (Tu-2DB) zalétaného 1. července 1946. Stroj měl zabudovány dva kapalinou chlazené dvanáctiválce do V typu Mikulin AM-44 po 1617 kW, vybavené turbokompresory TK-1B.

V roce 1946 vznikly rovněž dálkové a průzkumné verze Tu-2D a Tu-2R s křídlem o rozpětí 22,06 m a další experimentální ANT-67. Poválečná produkce zahrnuje rovněž přepadový bombardér Tu-2Š a torpédový typ Tu-2T. Tu-2 se vyráběl až do roku 1948, celkem bylo vyrobeno asi 2500 ks všech typů. Bojově se ještě účastnil korejské války.

Specifikace

Údaje dle[1]

Třípohledový nákres Tu-2

Technické údaje

  • Osádka: 4 osoby
  • Rozpětí křídel: 18,86 m
  • Délka: 13,80 m
  • Výška: 4,20 m
  • Plocha křídel: 48,80 m²
  • Vlastní hmotnost: 8 273 kg
  • Vzletová hmotnost: 12 800 kg
  • Pohon: 2 × čtrnáctiválcový hvězdicový motor Švecov AŠ-82FN

Výkony

  • Maximální rychlost: 550 km/h
  • Počáteční stoupavost: 700 m/min
  • Dostup: 9500 m
  • Dolet: 2 500 km

Výzbroj

  • 2 × kanón ŠVAK ráže 20 mm,
  • 3 × kulomet ráže 7,62 nebo 12,7 mm Berezin BS,
  • maximálně až 4000 kg pum (vnitřní i vnější náklad)

Odkazy

Reference

  1. GUNSTON, Bill. Bojová letadla druhé světové války. Praha: Svojtka, 2006. ISBN 80-7237-203-3. Kapitola Tupolev Tu-2, s. 470. 

Literatura

  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 25. 
  • GUNSTON, Bill. Bojová letadla II. světové války. 2. vyd. Praha: Svojtka&Co., 2006. ISBN 80-7237-203-3. S. 470 a 471. 
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 3. 3. vyd. Praha: Naše vojsko, 1992. ISBN 80-206-0117-1. S. 148 až 150. 
  • NĚMEČEK, Václav. Tupolev Tu-2D. Letectví a kosmonautika. Červenec 1981, roč. LVII., čís. 15, s. 588. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Tupolev Tu-2 na Wikimedia Commons
  • Kamuflážní schémata letounu Tupolev Tu-2 Archivováno 26. 11. 2014 na Wayback Machine. (anglicky)
  • Fotogalerie letounu Tu-2 (anglicky)
  • AllthingsWW2: Tupolev Tu-2 - The Best Soviet Medium Bomber na YouTube (anglicky)
Letouny Tupolev
Bombardéry
SB-2TB-1TB-3TB-4 • Tu-2 • Tu-4Tu-14Tu-16Tu-22Tu-22MTu-95Tu-160
Dopravní letouny
ANT-9Tu-104Tu-114Tu-116Tu-124Tu-134Tu-144Tu-154Tu-204Tu-214Tu-324Tu-334Tu-414
Námořní letouny
ANT-8/MDR-2 • Tu-142
Průzkumné letouny
ANT-3/R-3 • ANT-7/R-6/KR-6/MR-6
Stíhací letouny
I-4I-14Tu-128
Letouny včasné výstrahy
Bezpilotní prostředky
Tu-121 • Tu-130 • Tu-141 • Tu-143
Projekty a prototypy
ANT-1ANT-2 • ANT-10 • ANT-13 • ANT-14ANT-20ANT-58DB-2Tu-91Tu-119Tu-244
Sjednocená letecká korporace
Sovětské vojenské letouny druhé světové války
Stíhací letouny
DI-6I-15I-153I-16MiG-1MiG-3Jak-1Jak-3Jak-7Jak-9LaGG-1LaGG-3La-5La-7Pe-3
Bombardovací letouny
R-5R-ZSu-2Jak-4SB-2Ar-2Pe-2Pe-4Pe-8 • Tu-2 • Il-4Jer-2TB-3
Průzkumné a spojovací letouny
R-10Po-2MBR-2MDR-6Be-2Be-4ARK-3
Bitevní letouny
Il-2Il-10
Transportní letouny a kluzáky
Li-2Šče-2Š-1Š-2Š-7G-11
Cvičné letouny
UT-1UT-2G-27
Experimentální letouny a prototypy
A-40I-26I-28I-30I-110I-180I-185I-222I-225I-250ITPMBR-7MDR-5DISTISBI-1ANT-58VIT-2Su-6Su-7Su-8Il-6S • Nikitin-Ševčenko IS
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph349182
  • GND: 7622852-6
  • LCCN: sh2002006709
  • NLI: 987007554257405171