Go-Kómjó

Go-Kómjó

Narození	20. dubna 1633 Kjóto
Úmrtí	30. října 1654 (ve věku 21 let) Kjóto
Pohřben	Cuki no wa no misasagi
Potomci	Takako-naishinnō
Otec	Go-Mizunó
Matka	Fujiwara no Mitsuko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Go-Kómjó (japonsky 後光明天皇, Go-Kómjó-tennó, 20. dubna 1633 – 30. října 1654) byl 110. císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] Vládl v letech 1643 – 1654.^[3]

Císař Go- Kómjó, který panoval v 16. století, byl pojmenován po panovníku Kómjóovi ze 14. století, z období Nanbokučó. Výraz go- (後) se doslovně překládá jako „pozdější“. Go- Kómjó tedy může být označován jako „pozdější císař Kómjó“. Jelikož se japonské go v některých starších pramenech rovněž překládalo ve významu „ten druhý“, mohl by tento císař být také označován jako Kómjó druhý či Kómjó II.

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Cuguhito (紹仁),^[2] byl čtvrtým synem císaře Go-Mizunóa. Jeho předchůdkyně císařovna Meišó byla jeho starší nevlastní sestra.

Události za Go-Kómjóova života

Princ Cuguhito se stal korunním princem v roce 1641, načež roku 1643 císařovna Meišó abdikovala, takže se stal japonským císařem a 14. listopadu téhož roku nastoupil na trůn.^[3] Jeho vláda spadá do období rozmachu Tokugawského šógunátu, kdy Japonsko z pozice šógunů ovládali Iemicu Tokugawa a po něm jeho nejstarší syn Iecuna Tokugawa.

V roce 1649 zasáhlo Edo (dnešní Tokio) velké zemětřesení. Dva roky nato, roku 1651, byl Iecuna Tokugawa prohlášen šógunem.^[3]

V roce 1652 byl poprvé publikován Nihon ódai ichiran (日本王代一覧) neboli Přehled japonských vládců, pod patronací ministerského předsedy (tairó) Takadacu Sakaie. Na Západě kniha vyšla poprvé ve francouzském překladu nizozemského učence a diplomata Isaaka Titsingha jako Annales des empereurs du Japon v roce 1834. Byla to jedna z mála knih o Japonsku dostupných na Západě.^[4]

Roku 1653 zničil rozsáhlý požár velkou část císařského paláce v Kjótu a řadu blízkých chrámů. Krátce nato bylo za žhářství uvězněno několik dívek ve věku 12–14 let. Měly na svědomí i další požáry v Kjótu.^[3]

V roce 1654 dorazil do japonského města Nagasaki z Číny buddhistický mnich Ingen Rjúki společně s dalšími mnichy, aby zde založili zenbuddhistickou školu Óbaku.

Císař Go-Kómjó zemřel 30. října 1654 v pouhých 21 letech.^[5] Byl pohřben v mauzoleu Cukinowa no misasagi v chrámu Sennjúdži v Kjótu, kde je uložen společně s císařovnami Meišó a Go-Sakuramači a dalšími 9 císaři (Go-Horikawou, Šidžóem, Go-Mizunóem, Go-Saiem, Reigenem, Higašijamou, Nakamikadem, Sakuramačim a Momozonem).^[2] Podle britského japanologa Richarda Ponsonbyho-Fanea, autora knihy The Imperial House of Japan (Japonská císařská dynastie), existuje možnost, že císař zemřel na pravé neštovice.^[2]

Rodina

Císař Go-Kómjó měl pouze jednu manželku, s níž zplodil jedinou dceru. Žili spolu ve Vnitřním paláci Dairi (内裏) paláce Heian.^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Go-Kōmyō na anglické Wikipedii.

↑ Emperor Kōnin, Tahara no Higashi Imperial Mausoleum, Imperial Household Agency
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Ponsonby-Fane, Richard. (1959). The Imperial House of Japan, pp. 115–116.
↑ ^a ^b ^c ^d Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
↑ Griffis, William Elliot (1879) Japan. In: New American Cyclopædia, New York: D. Appleton & Company. volume=IX. p.=547
↑ Meyer, Eva-Maria. (1999). Japans Kaiserhof in der Edo-Zeit, p. 186.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Go-Kómjó na Wikimedia Commons

Japonští císaři
Předchůdce: Meišó	1643–1654 Go-Kómjó	Nástupce: Go-Sai

Japonští císařové

seznam japonských císařů

Legendární

Džómon


660 ACN–291 ACN	Džimmu Suizei Annei Itoku Kóšó Kóan

Jajoi


290 ACN–269 AD	Kórei Kógen Kaika Sudžin Suinin Keikó Seimu Čúai Džingu Kógó**

Jamato

Kofun


269–539	Ódžin Nintoku Ričú Hanzei Ingjó Ankó Júrjaku Seinei Kenzó Ninken Burecu Keitai Ankan Senka

Asuka


539–710	Kinmei Bidacu Jómei Sušun Suiko* Džomei Kógjoku* Kótoku Saimei* Tendži Kóbun Temmu Džitó* Mommu Gemmei*

Nara


710–794	Gemmei* Genšó* Šómu Kóken* Džunnin Šótoku* Kónin Kammu

Heian


794–1185	Kammu Heizei Saga Džunna Ninmjó Montoku Seiwa Józei Kókó Uda Daigo Suzaku Murakami Reizei En'jú Kazan Ičidžó Sandžó Go-Ičidžó Go-Suzaku Go-Reizei Go-Sandžó Širakawa Horikawa Toba Sutoku Konoe Go-Širakawa Nidžó Rokudžó Takakura Antoku Go-Toba

Kamakura


1185–1333	Go-Toba Cučimikado Džuntoku Čúkjó Go-Horikawa Šidžó Go-Saga Go-Fukakusa Kamejama Go-Uda Fušimi Go-Fušimi Go-Nidžó Hanazono Go-Daigo

Severní dvůr


1333–1392	Kógon Kómjó Sukó Go-Kógon Go-En'jú Go-Komacu

Muromači


1333–1573	Go-Murakami Čókei Go-Kamejama Go-Komacu Šókó Go-Hanazono Go-Cučimikado Go-Kašiwabara Go-Nara Ógimači

Azuči-Momojama


1573–1603	Ógimači Go-Józei

Edo


1603–1868	Go-Józei Go-Mizunó Meišó* Go-Kómjó Go-Sai Reigen Higašijama Nakamikado Sakuramači Momozono Go-Sakuramači* Go-Momozono Kókaku Ninkó Kómei Meidži