Peter Debye

Peter Debye
Narození24. března 1884
Maastricht
Úmrtí2. listopadu 1966 (ve věku 82 let)
Ithaca
Alma materRWTH Aachen (1901–1905)
Mnichovská univerzita (od 1906)
Spolková vysoká technická škola v Curychu
PracovištěMnichovská univerzita (od 1906)
Spolková vysoká technická škola v Curychu (od 1911)
Utrechtská univerzita (1912–1914)
Univerzita v Göttingenu (od 1914)
Curyšská univerzita (od 1920)
Lipská univerzita (od 1927)
Humboldtova univerzita (od 1934)
Cornellova univerzita (od 1940)
Fyzikální institut císaře Viléma
Oboryfyzika, fyzikální chemie, teoretická chemie a rentgenové záření
OceněníRumfordova medaile (1930)
Guthrieho přednáška (1930)
Cena Faradayovy docentury (1933)
zahraniční člen Královské společnosti (1933)
Lorentzova medaile (1935)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Mathilde Alberer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petrus Josephus Wilhelmus Debye nebo Peter Debye (24. března 1884, Maastricht2. listopadu 1966, Ithaca, New York, USA) byl nizozemský fyzik a teoretický chemik, nositel Nobelovy ceny.

Roku 1936 dostal Nobelovu cenu za chemii za výzkum stavby molekul, zejména za zkoumání dipólových momentů a rozptylů elektronů a rentgenového záření v plynech.[1]

Život

Vystudoval Vysokou školu technickou v Cáchách. Zde ho nejvíce ovlivnily přednášky Arnolda Sommerfelda a Wilhelma Wiena. Ti ho nasměrovali k teoretické fyzice. V Cáchách absolvoval roku 1905. Rok poté nastoupil jako asistent k Sommerfeldovi na Mnichovskou univerzitu. Zde si roku 1908 udělal doktorát.[2] Po odchodu Alberta Einsteina z Curyšské univerzity (do Prahy), zaujal jeho místo. Učil v Curychu v letech 1911-1912. V roce 1912 získal post profesora teoretické fyziky na univerzitě v Utrechtu. V roce 1913 stejný post získal na univerzitě v Göttingenu, kde spolupracoval s Paulem Scherrerem, zejména na výzkumu struktury látek. V roce 1920 se Debye vrátil do Curychu a začal studovat zejména termodynamiku, fyzikální chemii a statistickou fyzikou.Spřátelil se zde mj. s Erwinem Schrödingerem. V roce 1927 byl Debye jmenován ředitelem Fyzikálního ústavu v Lipsku a stal se profesorem Lipské univerzity. V roce 1935 stejné místo zaujal ve Fyzikálním ústavu císaře Viléma v Berlíně. Německo musel pod tlakem nacistů opustit v roce 1940 (dva měsíce před invazí Němců do jeho rodné země) a odešel do Spojených států.[3] Učil na Cornellově univerzitě v Ithace. Roku 1946 získal americké občanství. V Ithace dožil.

Zajímavostí je, že roku 1966 získal čestný doktorát Karlovy univerzity v Praze.[4]

Dílo

Začínal studiem měrné tepelné kapacity pevných látek, které v Curychu "zdědil" po Einsteinovi. Později navázal na Laueho studium difrakce rentgenového záření na krystalech. Zkoumal též vliv tepelných kmitů atomů na rozptyl rentgenového záření. Jeho Debye–Scherrerova prášková metoda dokáže určit atomovou strukturu krystalů pomocí rentgenového záření. Definoval relaxační vzorce, určil stálý elektrický dipólový moment i u složitých molekul. Především za tyto rentgenologické a molekulární objevy dostal Nobelovu cenu.

Později, ve svém americkém období, trochu změnil svůj předmět zkoumání. Věnoval se hlavně fyzice makromolekul a koloidních roztoků. Objevil dielektrické vlastností polymerů, zkoumal i termodifuzi v polymerních roztocích. Měřil také rozptyl světla na makromolekulách.

Reference

  1. Peter Debye - Facts. www.nobelprize.org [online]. [cit. 2018-06-11]. Dostupné online. 
  2. BUREŠ, Jiří. Peter Debye | životopis. www.converter.cz [online]. [cit. 2018-06-11]. Dostupné online. 
  3. Peter Debye | American physical chemist. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-06-11]. (anglicky) 
  4. Peter Debye | Eduportál Techmania. edu.techmania.cz [online]. [cit. 2018-06-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy


Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Nobelovy ceny za chemii
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
  • William Lipscomb (1976)
  • Ilja Prigogine (1977)
  • Peter D. Mitchell (1978)
  • Herbert C. Brown / Georg Wittig (1979)
  • Paul Berg / Walter Gilbert / Frederick Sanger (1980)
  • Ken’iči Fukui / Roald Hoffmann (1981)
  • Aaron Klug (1982)
  • Henry Taube (1983)
  • Robert Merrifield (1984)
  • Herbert A. Hauptman / Jerome Karle (1985)
  • Dudley R. Herschbach / Yuan T. Lee / John Polanyi (1986)
  • Donald J. Cram / Jean-Marie Lehn / Charles J. Pedersen (1987)
  • Johann Deisenhofer / Robert Huber / Hartmut Michel (1988)
  • Sidney Altman / Thomas R. Cech (1989)
  • Elias Corey (1990)
  • Richard R. Ernst (1991)
  • Rudolph A. Marcus (1992)
  • Kary Mullis / Michael Smith (1993)
  • George Olah (1994)
  • Paul J. Crutzen / Mario J. Molina / Sherwood Rowland (1995)
  • Robert Curl / Harold Kroto / Richard Smalley (1996)
  • Paul D. Boyer / John E. Walker / Jens Christian Skou (1997)
  • Walter Kohn / John Pople (1998)
  • Ahmed Zewail (1999)
  • Alan J. Heeger / Alan MacDiarmid / Hideki Širakawa (2000)
  • 2001–
  • William Knowles / Rjódži Nojori / K. Barry Sharpless (2001)
  • John B. Fenn / Kóiči Tanaka / Kurt Wüthrich (2002)
  • Peter Agre / Roderick MacKinnon (2003)
  • Aaron Ciechanover / Avram Herško / Irwin Rose (2004)
  • Robert H. Grubbs / Richard Schrock / Yves Chauvin (2005)
  • Roger D. Kornberg (2006)
  • Gerhard Ertl (2007)
  • Osamu Šimomura / Martin Chalfie / Roger Tsien (2008)
  • Venkatraman Ramakrishnan / Thomas A. Steitz / Ada Jonathová (2009)
  • Richard Heck / Akira Suzuki / Eiči Negiši (2010)
  • Daniel Šechtman (2011)
  • Brian Kobilka / Robert Lefkowitz (2012)
  • Martin Karplus / Michael Levitt / Arieh Warshel (2013)
  • Eric Betzig / Stefan Hell / William E. Moerner (2014)
  • Tomas Lindahl / Paul Modrich / Aziz Sancar (2015)
  • Jean-Pierre Sauvage / Fraser Stoddart / Bernard Feringa (2016)
  • Jacques Dubochet / Joachim Frank / Richard Henderson (2017)
  • Frances Arnoldová / Gregory Winter / George P. Smith (2018)
  • John B. Goodenough / Michael Stanley Whittingham / Akira Jošino (2019)
  • Emmanuelle Charpentierová / Jennifer A. Doudnaová (2020)
  • Benjamin List / David MacMillan (2021)
  • Carolyn R. Bertozziová / Morten Meldal / K. Barry Sharpless (2022)
  • Moungi G. Bawendi / Louis E. Brus / Alexej I. Jekimov (2023)
  • Nositelé Lorentzovy medaile
    1927–1970
    Max Planck (1927) • Wolfgang Pauli (1931) • Peter Debye (1935) • Arnold Sommerfeld (1939) • Hendrik Kramers (1947) • Fritz Wolfgang London (1953) • Lars Onsager (1958) • Rudolf Peierls (1962) • Freeman Dyson (1966) • George Uhlenbeck (1970)
    1971–2010
    John Hasbrouck van Vleck (1974) • Nicolaas Bloembergen (1978) • Anatole Abragam (1982) • Gerardus 't Hooft (1986) • Pierre-Gilles de Gennes (1990) • Alexandr Poljakov (1994) • Carl Wieman, Eric Allin Cornell (1998) • Frank Wilczek (2002) • Leo Kadanoff (2006) • Edward Witten (2010)
    2011–
    Michael Berry (2014) • Juan Maldacena (2018) • Daan Frenkel (2022)
    Fyzikální jednotky pojmenované po vědcích
    Základní jednotky SI
    Odvozené jednotky SI
    Jednotky soustavy CGS

    Anders Jonas Ångström (ångström) • Peter Debye (debye) • Loránd Eötvös (eötvös) • Galileo Galilei (gal) • Carl Friedrich Gauss (gauss) • William Gilbert (gilbert) • Heinrich Kayser (kayser) • Johann Heinrich Lambert (lambert) • Samuel Pierpont Langley (langley) • James Clerk Maxwell (maxwell) • Hans Christian Ørsted (oersted) • Jean-Louise Marie Poiseuille (poise) • George Gabriel Stokes (stokes) • John William Strutt, 3. baron Rayleigh (rayl)

    Imperiální jednotky a americké běžné jednotky
    Další jednotky
    Autoritní data Editovat na Wikidatech